automatické hodinky
Automatické hodinky jsou mechanické hodinky doplněné samonatahovacím mechanismem, který zajišťuje natahování pera v hodinkách bez nutnosti nátahu ručního. Těmto hodinkám se též říká automaty nebo hodinky samonatahovací. Pohybem ruky se na strojku roztáčí rotor (jakési vahadlo, které je uloženo většinou centrálně na strojku hodinek), který pomocí soukolí zpřevodovaného do pomala natahuje pero. Až do roku 1923 se všechny hodinky natahovaly ručně - korunkou. A právě v tomto roce pokládá první základ pro automaty angličan John Harword. A roku 1930 si nechává patentovat systém automatického nátahu firma Rolex - a tento systém je využíván dodnes. Další ikonou automatického nátahu je značka Eterna - ta první ukládá rotor do kuličkového ložiska, čímž je docíleno podstatně snadnějšího otáčení rotoru a tím větší dotahování pera. Díky tomu má pero stálejší výdej tlakové energie do soukolí a hodinky chodí rovnoměrněji - přesněji.
A jak vlastně podrobně pracují takové automatické hodinky? Nad vrchní základnou strojku je umístěn rotor, který se pohybem ruky otáčí a tím natahuje pero, které pohání soukolí ve stroji. Na rotoru je upevněn pastorek, který zároveň s otáčkami rotoru roztáčí soukolí samonátahu, které končí u natahovacího mechanismu, které natahuje pero v perovníku stroje. Toto pero poté pohání soukolí hodinkového mechanismu. Tyto hodinky je dobré stále nosit na ruce pro rovnoměrný tah pera do soukolí - tím se zajistí slušná přesnost hodinek a maximální délka chodu hodinek po odložení v klidu. Čím více je totiž pero v plně nataženém stavu, tím má stabilnější plný tlak do soukolí a tím přesněji hodinky se samonátahem chodí. Některé hodinářské firmy již vkládají do strojků perovníky dva - tlak do jicího soukolí je tímto ještě vyrovnanější a k tomu je delší rezerva chodu strojku. Obavy o poškození pera jsou zbytečné - pero je opatřeno kluznou spojkou, která zabrání přetažení pera a přitom dokáže pohánět stroj až 48 hodin.
Tato kluzná spojka pracuje tak, že: konec pera, který tlačí na bubínek perovníku, roztáčí perovník a tím je přenášena tato energie dále do soukolí. Natahujeme-li pero stále, v určité fázi pero opatřené kluznou spojkou díky této spojce "proklouzne" v bubínku perovníku. Tento "prokluz" skončí, jakmile tření na vnitřním obvodu bubínku perovníku je takové, že pro pero je lepší se "zadrhnout" a poté tak roztáčet bubínek perovníku a tím u udávat otáčivý pohyb nutný k roztáčení hodinkového soukolí.
Lepší hodinky se samonátahem mají na číselníku funkci ukazatele rezervy chodu - natažení pera. Většinou je zde výseč, na které je stupnice v hodinách či jiným čitelným způsobem (např. barevně - viz. obrázeky níže) natištěné znázorněné pole, na kterém je ručičkou ukazatele nátahu ukazována rezerva chodu.
Hodinky se samonátahem jsou dnes žádané zboží, protože zákazník nosí na ruce několikasetletou tradici vývoje hodinkových mechanismů, které jsou dnes na základě úžasných inovací již opravdu velmi přesné. Hodinky se samonátahem mají v sobě mnohaletou tradici hodinářského umění, chytrosti a důvtipu děděnou a zdokonalovanou inovacemi pro krásu a přesnost hodinkových strojků - potažmo kompletních hodinek.
Švýcarský automatický strojek ETA 2824 s logem Hamilton na rotoru
Nákres automatu - čárka uprostřed ukazuje na péro v pérovníku
Schéma mechanického automatu:
1. Perovník s jicím perem
2. Jicí soukolí
3. Krokové kolo a kotva
4. Setrvačka a vlásek
5. Rotor samonátahu
5a. Ruční nátah korunkou
6. Ručkové soukolí a ručičky
Ukazatel rezervy chodu je důmyslný praktický mechanismus
Ukazatel rezervy chodu značky Audemars Piguet
Ručičkový ukazatel rezervy chodu (natažení péra) dvouperovníkového stroje
